SK Zlonice

HODNOCENÍ SEZÓNY 2014/2015

I.A MUŽSTVA – I.B FAIR CREDIT TŘÍDA

Resumé: 9 místo   26 utkání 10 – 5 – 11   43 : 46   35 bodů.

Jaro 2014 přináší obrovský úspěch našeho I. A mužstva, jež dokázalo dvakrát po sobě postoupit do vyšší soutěže. Po postupu z III.tř. do okresního přeboru, a následně do krajské I. B Fair Credit třídy. Jako nováček soutěže jsme jistě nenadchli ale ani vyloženě nezklamali. Prakticky celou sezónu jsme si sebou nesli nováčkovský úděl. Nezkušenost s úrovní této třídy, vyšší kvalita soupeřů, neproměňování brankových příležitostí, zbytečné chyby při inkasovaných brankách, úzký kádr, oslabení mužstva a jiné negativní vlivy, to vše se promítlo do konečného výsledku. Před začátkem sezóny jsme si nedělali žádné velké iluze o nějakém pěkném umístění v popředí tabulky a cílem tak bylo především zachování účasti v soutěži. Nutno podotknout, že na postupu a právě odehrané soutěži měli nejvíce zásluhu především domácí hráči, což je skvělá zpráva. Současně musím ale konstatovat, že je velká škoda, že se současný kádr nepodařilo zkvalitnit příchodem některých hráčů. Výjimku tvoří Tomáš Kubík z TJ Sokol Vraný a Pavel Havrda z TJ Slovan Velvary, jež přišli mužstvu pomoci v první polovině sezóny. Bohužel jejich angažmá nevyšlo ke spokojenosti ani jedné ze stran. K mužstvu přišel nový trenér Jiří Hubáček z Budyně nad Ohří, který si na podzim přivedl svého syna Michala a pro jarní odvety Jiřího. Michal se však záhy zranil a téměř celou sezónu absentoval, zatímco Jiří hrál pravidelně až na poslední 3 utkání, kdy se rovněž zranil. Jak jsem již zmínil, po odehrání 3 zápasů odchází do zahraničí T. Vimr s P. Němcem. Pro mužstvo citelné oslabení, které se muselo projevit. Podobné problémy však provází i ostatní mužstva a je třeba se s nimi vyrovnat. Koneckonců fotbal nás neživí a hrajeme jej především pro zábavu a potěšení.

Začátek sezóny nás zastihl v celkem dobré pohodě. Mužstvo prohrálo sice úvodní duel v Hýskově, ale vzápětí dokázalo vybojovat bod na hřišti Hřebče, porazit doma postupující Doksy a vyhrát také  derby v Jedomělicích. Chtělo by se říci, že na nováčka slušný výkon a zároveň, že sezóna pro nás nemusí být stresující. Bohužel vzápětí přišla série porážek a především zbytečné ztráty v domácím prostředí. Jak se ukázalo, to byl největší kámen úrazu. Pokud totiž v domácím prostředí uhrajete za podzim pouhých 7 bodů z celkových 19, pak se jedná o tristní výsledek. Kdybychom ctili rčení „Můj dům, můj hrad“ mohli jsme vystoupat nejméně o 3 příčky v tabulce výše. Ve hře je v domácích utkáních celkem 39 bodů, my jsme za celou sezónu uhráli pouhých 20 b., zbytek jsme získali na hřištích soupeřů. Je logické, že nemůžete vyhrát všechna domácí utkání, ale právě zde jsme nejvíce ztráceli a často inkasovali v posledních minutách zápasu a často po tragických chybách. Chtělo to získat minimálně o 6 až 8 bodů více. Dá se říci, že se nám více dařilo na venkovních hřištích. Bodové ztráty z domácího prostředí jsme tak kompenzovali ziskem bodů na hřištích soupeřů. Porážky s Unhoští, Rakovníkem a remíza se Mšecí na podzim však byly zbytečné. Po nepovedené střední části podzimní části jsme v samém závěru dokázali opět zabrat a získat alespoň uspokojivých 19 bodů, které nám však nedávaly příliš klidu do jarních odvet. To se potvrdilo hned na jejich začátku porážkou s Hýskovem, remízou s Hřebčí a opět porážkou s Doksy a následně s Unhoští. V té době už mužstvo opustili hostující hráči P. Havrda a Tomáš Kubík. Z Irska se už na třetí utkání vrátil navrátivší T. Vimr. Po čtyřech bodových propadech mužstvo konečně zabralo a pomalu se dostávalo sestupem ohrožených pozic, i když stále nebylo nic jistého. Byly to však výkony jako na houpačce a opět zbytečné ztráty na domácím hřišti v utkání s Hřebčí a V. Dobrou. Přišly i výprasky v Doksech, Braškově a nespravedlivá porážka v Rakovníku. Na druhé straně mužstvo odvedlo výborný výkon ve Mšeci, doma dokázalo porazit Mutějovice, Nižbor, Vonoklasy a venku Jeneč. Před posledním utkáním v Jenči už mělo definitivu uchování soutěže pro příští ročník.

Během sezóny jsme se potýkali s velmi úzkým kádrem a k tomu přibyly i zdravotní problémy některých hráčů, zejména zranění. Na podzim se se zraněním potýkal D. Tauš, Michal Hubáček a D. Krampera. Na jaře pro změnu L. Samek, M. Demeter, L. Košťák a Jiří Hubáček. Na polovinu jarní části se sám hloupě distancoval J. Švarc za vyloučení v Doksech (7 SU – nepodmíněně). V polovině jarních odvet z mužstva odchází K. Nagy (dle vlastních slov z důvodu výkonnostních). Dostáváme se tak do kritické situace a často odjíždíme k mistrovskému utkání ve 12 lidech. Naštěstí další zranění nepřicházejí a sezónu uhráváme.

Do stresu se v mnoha zápasech dostáváme vlastní vinou a to zejména neproměňováním ani těch nejvyloženějších brankových příležitostí. Když pak sami inkasujeme, je problém na světě. To je příklad utkání s Rakovníkem, Unhoští, Mšecí, Jedomělicemi, V. Dobrou či Jenčí. Psychika je velký činitel a právě v těchto utkáních se velmi silně promítá do výkonu hráčů. I když je celkové skóre s mínus 3 vstřelenými brankami celkem přívětivé, tak právě zde musíme hledat největší slabiny. Produktivita útoku našeho mužstva nebyla vůbec dobrá. Oba útočníci se v sezóně hledali a bohužel až na malé světlé chvilky se nenašli. Střílení branek tak bylo především doménou záložní řady s obranou. V záložní řadě čněl svými výkony nad ostatními Petr Bakos, který branky nejen střílel, ale i připravoval a především v každém utkání dřel do úmoru. Nemám ve zvyku nikoho vyzvedávat, ale tento hráč si to jistě zaslouží. On a dále T. Kopecký s L. Gilem byly bez nadsázky největšími oporami. Brankář Tomáš Kopecký chytal po celou sezónu výborně a svými často fantastickými zákroky vychytal mnoho bodů a přispěl k celkové pohodě mužstva. Občas by ale potřeboval na té brankové čáře vzbudit, více číst hru a také zlepšit celkově výkopy, ať již z ruky, tak především ze země.. Mít takového gólmana je pro každý tým velmi důležité. Na jaře 2014 trochu opomíjený Lukáš Gil rostl zápas od zápasu a stal se pilířem obrany. Z hráče, který sice přišel z jiného oddílu, se stal srdcař, kterého porážky mrzely více jak jiného. Další hráč středu obrany Dominik Tauš měl rozhodně lepší podzim, i když zde paradoxně odehrál méně utkání. Jeho přehled a zkušenosti poziční hry se promítly do pěkných výkonů. Je to však hráč, který má stále více rád míč u své nohy, hráč který se rád zapojuje do útočné hry a vlastnost bránění je mu již o něco méně vlastní. Je však důležité si uvědomit, kde je pro mužstvo platnějším hráčem. První polovina jarní části byla v jeho podání ještě dobrá, ale jak se sezóna krátila, odcházela i jemu herní forma a pohoda. Často se člověku zdálo, že trpí únavovým syndromem a běhat se mu moc nechtělo. Jakub Švarc, snad nejvíce vytěžovaný hráč coby univerzál. Během sezóny vystřídal snad všechny posty. Ponejvíce mu seděl post předstopera před L. Gilem. Oba čahouni se dobře doplňovali a zdálo se, že půjde o nerozlučné duo. Bohužel ani on se stejně jako ostatní hráči nevyhnul herním výkyvům a i díky zraněním některých hráčů, kdy se začalo tzv. hýbat sestavou, se začal využívat na jiných postech, kde byl vzhledem k jeho kvalitám předpoklad posílení. Taktéž u tohoto hráče platí, že lepší byla podzimní část už vzhledem k tomu, že na jaře dostal od DK SU – nepodmíněně a sám se tak vlastně vyřadil ze hry. Že tento hráč kvalitu má a patří mezi to lepší, je nesporné. Jeho největší slabinou je však fyzická připravenost, s kterou se potýká již dlouhou dobu. Bohužel zatím není náznak, že by byl ochoten na sobě více dřít. Je třeba si to srovnat trochu v hlavě. Jak říkám, uplatnění má široké, ale je nutné hrát se stejným zapálením na tom či onom postu. Třetí v řadě do stoperské dvojice je Miroslav Havliš. Dříve především využívaný na kraji obrany. Tomuto hráči svědčí především, když může více bořit, nic moc nevymýšlet a je druhým dirigován. Dobrou hru hlavou mažou nedostatky v oblasti práce s míčem a motoriky, kdy je trochu nemotorný a právě z tohoto důvodu je platnějším ve středu pole. Mnozí tvrdí a někdy i já, že Míra na soutěž nemá. Jde však o poctivého a skromného hráče. Nikdo od něho nečeká žádné zázraky a on dělá, co se dá. Skutečnost, že mu nějaký zápas jako např. v Braškově nevyjde, se stane každému. Do týmu prostě patří a v mnoha ohledech má lepší přístup než ostatní hráči. L. Košťák – podzim strávil především na svém obvyklém místě levého obránce. V jarní části se posunul do záložní řady a odehrál zde kvalitní zápasy. Lehkonohému, tvrdému a rychlému fotbalistovi bych vytkl někdy až zbytečně horkou hlavu. Je třeba se více soustředit na svůj výkon. Tento stav se však už pomalu zlepšuje. Škoda, že neumí více hrát hlavou a hlavou také více přemýšlet. Spoustu věcí řeší unáhleně a jeho nohy jsou rychlejší nežli myšlenka a tak jsou často vidět nefotbalové věci. Když ke své rychlosti přidá i klidnější řešení situací, nebude to mít chybu. Jinak celou sezónu spolehlivý. David Krampera – trochu zlobivé dítě. Na podzim trucoval a raději by hrál jen za I. B mužstvo. Proto jsme jej však nekupovali. Stejně jako ostatní hráči, tak i on musí pochopit, že v případě neuspokojivých výkonů nemůže hrát v každém zápase a především hrát 2 utkání v týdnu a musí svoji kvalitu prokázat. Naštěstí už na podzim to v některých utkáních pochopil a na jaře, když byl zdravý, hrál stále. Disponuje slušnou technikou a velmi dobrým nákopem. Až přijdou větší zkušenosti, měl by být vzhledem k svému věku velkým příslibem. Jiří Hubáček- po zranění svého bratra Michala přichází Jirka na místo krajního obránce. Není to už vzhledem k svému věku žádný dynamicky vybavený hráč, ale tento nedostatek nahrazuje dobrou poziční hrou. S balonem si také rozumí a v obraně moc nevymýšlí. Typ spolehlivého hráče, který hraje, to co se od něho chce (kdyby ne, otec by jej sežral J) Doufejme, že i jeho zdravotní trable přejdou a bude na podzim připraven. Jakub Novák – to je hráč sám pro sebe, hráč, který si myslí o vašich pokynech své. Člověk někdy ani neví, zda ho dotyčný vnímá. Trochu samomluvka, na druhé straně Pitbul, který když se zakousne, tak nepustí. Občas si také hraje, co chce. Dokáže střídat velmi dobré výkony s těmi slabšími. V utkáních často schytá nespočet ran. Stejně jako L. Košťák, tak i on hrál na jaře především v záložní řadě, kde mu to svědčilo pro jeho ofenzivnější pojetí hry. Jeho časté výpady do soupeřovy obrany jsou nebezpečné, pokud zrovna někomu ze soupeřů nenamaže na nohu. Ať tak či tak i on patří do kádru a je přínosem. Lukáš Samek – tak tomuhle hráči bych potopil hlavu do vědra s vodou, nechal ho krátce nadechnout a opět mu ji potopil. Proč?, protože mu člověk horem dolem vysvětluje, co po něm chce a on stejně udělá vše opačně. Techniku, rychlost a částečně i fyzický fond má, ale na druhou stranu toho všeho nedokáže ke svému prospěchu využít. Chybné krytí míče, nedůraz v osobních soubojích a především velmi slabá střelba jeho kvality sráží. Dle počtu odehraných zápasů za I. A mužstvo by už musel být natrvalo usídlen v základním kádru, ale opak je pravdou. Musí se hodně zlepšovat, jinak se známky náhradníka nezbaví. Karel Nagy – nejstarší hráč týmu. Již před sezónou prohlašoval, že na I. B třídu nemá, že bude raději kopat za „B“ mužstvo. Byli jsme rádi, když zůstal, i když nakonec v průběhu jara odešel. Karel vyloženě nezklamal ani nezářil, hrál, na co měl. V jeho věku je to pochopitelné. Dynamiku nahrazoval herním přehledem, ale právě přednost rychlosti a nasazení ostatních jej postupně odsunuly na lavičku a tam pochopitelně nechce skončit nikdo, i když pomoci nám ve zbývajících utkáních ještě mohl. Přesto mu patří dík. Tomáš Vimr – trochu nešťastné načasování jeho odchodu do Irska nám způsobilo starosti, že by v případě jeho přítomnosti bylo mužstvo silnější, o tom nelze pochybovat. Hned po svém návratu a střídání v zápase s Doksy přesvědčil všechny přítomné, že toho z fotbalového umu příliš neztratil. Hned v následujícím utkání s Jedomělicemi byl trochu sporně vyloučen. Na provozní teplotu se zahříval postupně. I jeho potkaly herně slabší utkání. Pracoval však především pro tým, připravoval šance a tvořil hru. Sám se do zakončení příliš nehrnul. V posledních utkáních, kdy byl nasazen do útočné formace, potvrdil svoji stoupající formu, kdy těžil zejména ze své dynamiky a míčové techniky. Opět to byl ten starý dobrý Vimrson, jak ho známe. Martin Gil – mnozí tohoto hráče proklínají za to, co dokáže spálit za šance. Pravdou je, že těch vstřelených branek dle šancí mělo být minimálně 15. Střelecky se mu nedařilo, ale nikdo mu nemůže upřít snahu. Ano, pro někoho je možná snaha málo, když se hraje o body, ale i té si musí člověk cenit. Martin alespoň pochopil, že když se mu nedaří střílet branky, že je důležité pracovat pro tým. Postupem času se jeho výkony zlepšovaly, i když góly stále nepřicházely, tak jak bychom potřebovali, herní projev byl lepší. Je to také o tom, že začal pravidelně hrát, což je velmi důležité. Pokud i na tréninku dokáže větší píli, věřím, že půjde nahoru. Koho jiného by neproměňování šancí mělo mrzet více než jeho. Michal Demeter – hráč, který se zřejmě přezdívky „líná kočka“ nezbaví. Nevím proč, ale právě zde postrádám odpovědnost začít na sobě více pracovat a touhu udělat pro sebe více, než musím. Dimi je zván na každou akcičku všude jako VIP host, což se negativně projevuje na jeho odpočinku a životosprávě. V utkáních pak logicky fyzicky stagnuje. Tento bombarďák zbytečně riskuje své dobré jméno. Mnohokrát jsme se přesvědčili, co v něm je a byla by škoda, aby svůj fotbalový potenciál promrhal. Michal musí začít od píky, jen poctivá dřina jej může posunout tam, kde byl. Pokud tomu tak bude, pak na tom vyděláme všichni. Michal bude stabilně hrát, střílet branky, bude oslavován a mužstvo bude opět vyhrávat. Zdeněk Veselý, Karel Zapadlo a Vojtěch Kolman – ve většině případů střídající hráči na výpomoc. Všichni jsou zváni na letní přípravu a za jejich kladný postoj jim patří díky. Zároveň oslovuji ostatní hráče „B“ mužstva – mohou se k letní přípravě „A“ připojit také.

Stejně jako tři posledně jmenovaní hráči, tak i ostatní stojí na prahu nové sezóny na stejné startovní čáře. Na každém z nich bude záležet, jak se svou šancí naloží a jak se o místo v sestavě poperou.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří se kolem I.A mužstva pohybovali. Chtěl bych poděkovat hlavně všem hráčům za jejich výkony, trenéru Jiřímu Hubáčkovi a vedoucímu mužstva Petru Kružliakovi. Děkuji rovněž všem našim fanouškům, kteří jezdili s mužstvem i na venkovní zápasy a ve většině případů mu navodili domácí prostředí. Děkuji všem, kteří se podíleli na pořadatelské službě a děkuji rovněž Zděnkovi Růžičkovi za vždy perfektně připravený plac a zázemí. Zároveň mi dovolte jménem celého „A“ i ostatních poděkovat všem sponzorům.

Všem příznivcům přeji krásné letní prázdniny a budu se těšit na dalším pokračování seriálu I.B Fair Credit třídy.

                                                                               Tomáš Smetana